První dojem z gasthofu Heller byl pěkný, budova leží v klidné části města, před ní je parkoviště pro auta a z venčí vypadá čistě a pohodlně. Přijeli jsme po 17 hodině.
Po vstupu do budovy vše začalo. Vstoupili jsme do nově zařízené haly dle precizního rakouského vkusu. Přivítala nás paní hned, co odložila cigaretu. V budově nás zarazila velká zima, pokoje byly také vkusně zařízeny novým nábytkem, ale hrozná zima, topení nikde nehřálo. Všimla jsem si, že náš pokoj nebyl vůbec uklizen, na podlaze se válely chuchvalce prachu a na skříňkách nedefinovatelná špína, písek či co.
Paní majitelka se hodně divila, ale pokoj vyměnila. Na chodbách byl pěkný koberec, ale zase neluxovaný, u dveří jednoho z pokojů byl vysypaný zase nějaký písek a z tújí padaly suché větvičky, vrcholem bylo, když přišel paniččin pejsek a vyčůral se na chodbě na koberec. Prý je to miminko a šla dál.
Upozornili jsme ji také na to, že je v budově velká zima, ale odvětila, že neví proč a to bylo všechno. Další jediná osoba ubytovaná v tomto zařízení byla Rakušanka, které bylo také očividně zima, neboť se choulila do svetru a opakovala brrr.
Číšník chodil neustále od topení k topení a jen kroutil hlavou.
Na náš dotaz k majitelce kolik je zde ubytovaných hostů, řekla 26, ale bylo nás ve skutečnosti jen sedm.
Večeře měla být v 19 hod., opozdili se o půl hodiny. O uvítací drink jsme si řekli po polévce, protože jinak bychom ho nedostali. K polévce si manžel řekl o chléb. Donesli jej skorem po polévce a po ochutnání jsme ho museli vyplivnout, neboť voněl po nějakém jaru a chutnal po plísni.
Pak přišla večeře. Bylo nás šest. Syn se po prvním soustu zarazil a povídá, jestli si mohu k masu, které jsme dostali přičichnout - smrdělo a bylo zkažené. Druhá porce snachy byla nahraně, další se daly sníst.
Po oznámení číšníkovi, že maso není dobré a není asi čerstvé byla přivolána zřejmě majitelka, která nám sdělila, že je maso o.k. a uraženě odešla se slovy "žádná diskuse".
Vnuk se z toho pozvracel.
Noc jsme strávili oblečeni ve funkčním prádle na lyžování.